O knize: 2011 / Od prvních dnů východní kampaně byla hlavní „hlavou“ Wehrmachtu sovětská obrněná vozidla, bojovat do kterých byli nacisté nuceni vrhnout vše síly - tanky a útočná děla, pěchotní a střemhlavé bombardéry, protitankové dělostřelectvo a protiletadlová děla. Slavní „Tygři“ a „Panteři“ byli také vytvořeni především jako „zabijáci“ ruských tanků – nepomohlo to. V důsledku toho museli Němci vyvinout celou rodinu specializovaných bojových vozidel – takzvané Jagdpanzery („stíhače tanků“), od lehkých „Hetzerů“ a středních Jagdpanzerů IV až po těžké „Jagdpanthery“ a supertěžké „Jagdtigery“ , právem považovaný za nejvýkonnější protitanková samohybná děla Druhá světová válka - JagdTiger byl lepší než legendární Ferdinandy v pancéřování své velitelské věže a jeho monstrózní 128mm dělo zasáhlo jakékoli obrněné vozidlo na vzdálenost až 3 kilometrů! Jagdtiger, koncipovaný jako další Wunderwaffe („zázračná zbraň“), která měla změnit průběh války, nesplnil naděje do něj vkládané a stal se stejným nadbytečným a prakticky nepoužitelným bojovým strojem jako Royal Tiger: „Góly hodné Odpůrci nacistického Německa neměli 128mm dělo. Z kovu potřebného k výrobě jednoho Jagdtigera bylo možné vyrobit čtyři Hetzery - nejlepší lehká protitanková samohybná děla války, která byla mnohem užitečnější!»